Každoroční rodinná debata o způsobu trávení dovolené, aby se docílilo kýženého poměru mezi dobrodružstvím, objevováním, přiměřenou mírou pohodlí i dostatkem pohybu, se u nás letos po několika sezónách strávených na dálkových cyklotúrách natěžko vyvinula poměrně překvapivým směrem. Jelikož svou roli sehrál i požadavek na snesitelnější letní klima, zlákal nás jih Švédska, včetně údajně oblíbené letní destinace švédské královské rodiny, jíž je ostrov Öland v Baltském moři. A protože Švédsko sluje svou vstřícností vůči milovníkům kempování v přírodě, rozhodli jsme se tentokrát kola naložit do úložného prostoru pětimístného obytného vozu a zkombinovat přírodu na dosah s pohodlím domova na kolečkách, jehož nespornou výhodou je i rychlejší přesun do míst, která teprve chcete objevovat. A abychom kola nemuseli neustále poutat a sundávat z nosiče na kola, vzali jsme skládací trekingová kola Montague Navigator, která snadno několika jednoduchými chvaty složíte i rozložíte.
Rozkládání a manipulace s kolem Montague Navigator je snadná.
Krásně se vejdou do úložného prostoru auta, kde zůstávají pod zámkem. Nervozitu, že by kola mohla být odcizena z nosiče za autem, kde se na ně nevztahuje pojistka proti krádeži, můžete hodit za hlavu. Navíc zůstanou netknutá prachem silnic. Jen je vytáhnout, složit a vyrazit!
Složení a uložení čtyř kol do "garáže" obytného vozu do tří minut.
Cestu na sever jsme projeli komplet autem přes Německo, dánské ostrovy Fynn a Sjaeland po visutém mostě přes průliv Velký Belt, až po severskými detektivkami proslulý Öresundský most spojující dánskou Kodaň se švédským Malmö. Tato impozantní 16 km dlouhá dopravní stavba se skládá z podmořského tunelu (3,5 km), silnice vedoucí po uměle navršeném ostrově (4 km) a samotného mostu, který jako by vystupoval z moře.
Příjezd na Öresundský most.
V Dánsku a Švédsku nejsou zpoplatněny velké silniční tahy, zaplatíte ale za přejezd větších mostů, které jsou ovšem majestátní. A my si tento zážitek nechtěli nechat ujít. Finančně se dostanete na zhruba stejnou částku jako při plavbě trajektem. Za přejezd obou mostů jsme zaplatili v přepočtu 5 tisíc českých korun. Podobnou částku dáte za přepravu čtyř osob a velkého obytného vozu trajektem. Ovšem pravdou je, že v případě pozemní cesty musíte připočíst únavu z řízení a něco přihodit za projetou naftu. Trajekty se do Švédska plaví např. z německého Rostocku nebo ze Sassnitz (v tomto případě s mezizastávkou na ostrově Bornholm, který je rovněž ověřenou destinací pro letní cykloturistiku). Další možností je polský přístav Svinoústí. My se pro trajekt rozhodli až při návratu domů. Vzhledem k tomu, že jsme v komunitě tzv. „bydlíkářů“ úplnými nováčky, dlouhá cesta přes Německo a Dánsko nám poskytla možnost otestovat infrastrukturu jednotlivých zemí, pokud jde o výlevky na toaletní kazety, odpadní vodu či možnosti dočerpat do nádrže vodu pitnou.
Náš dočasný domov - vůz Europeo 95 P.
V Dánsku tyto praktikálie vyřešíte téměř na každé větší pumpě nebo odpočívadle. Pravidla, kde s obytným vozem zaparkovat, jsou ovšem v Dánsku oproti Švédsku přísnější. Také nafta je v porovnání mezi Německem, Dánskem a Švédskem v nejjižnější skandinávské zemi nejdražší. Ve Švédsku vás naopak vyjde nejlevněji. Pokud potřebujete nalézt místo pro přenocování, lze využít aplikace Park4Night nebo Stellplatz, které jednak snadno propojíte s navigací, jednak popisují i rozsah zázemí, které dané parkovací místo poskytuje (toalety, pitná voda, výlevka atp.) a případně, zda je zpoplatněno. Aplikace eviduje místa, kde oceníte obslužnost, ale i ta, jejichž hlavní devizou je, že nebudete stát na odpočívadle u silnice, ale můžete se opravdu parádně zašít třeba téměř uprostřed lesa.
I takto opuštěná místa je možné ve Švédsku na jednu noc využít.
Krásná místa, kde budete mít soukromí a přírodu u nosu, můžete samozřejmě nacházet i sami. Ve Švédsku platí, že kde není stání s obytným vozem vyloženě zakázáno, nikdo vám nic vyčítat nebude. Předpokládá se samozřejmě šetrnost k přírodě, pomineme-li fakt, že se do jejího lůna snažíte prodrat poměrně rozměrným autem. Ale právě proto jsme se vybavili skládačkami, s jejichž pomocí se dá snadno přesouvat do fascinujících míst, kam vás motorový dům nedostane.
Na kole je možné pokračovat tam, kam se bydlík nedostane.
Zato skládačka ano, a v případě modelu Montague Navigator ji pořídíte i s elektropohonem Pendix. Z Malmö, města v nejjižnější švédské provincii Skane, se vydáváme přes přístavní město Trelleborg dál podél pobřeží po malé silnici malebnými přímořskými vesnicemi až k městečku Ystad. Máme sice podle aplikace Park4Night předběžně vytipované místo, kde zastavit, ale cestou nás zláká kvetoucí pláž s několika osamělými borovicemi, piknikovými lavicemi i toaletou.
Bydlení u moře nedaleko městečka Ystad.
Tady zakotvíme, abychom si vychutnali moment, který obvykle zažívají vnitrozemci při setkání s mořem. Teplota vzduchu je 22 C., voda seversky osvěžující. S pozdním odpolednem je písečná pláž poloprázdná a následující den při brzké ranní koupeli je opuštěná docela. Přichází čas na výpravu na skládačkách, které se ukazují být opravdu velmi praktické. Nosič je například možné podsunout pod zadní kolo, takže slouží současně jako stabilní stojan. Vydáváme se po pohodlné asfaltové cyklostezce přístavem městečka Ystad. Podél pobřeží vede cesta kolem barevných plážových domků.
Plážové domky na švédské riviéře.
Míříme k městečku Kaseberga s malou marinou, nad kterou se klene něco jako švédský Stonehenge, v řeči místních Ales Stenar. Jde o megalitickou památku s půdorysem lodního trupu, ve Švédsku největší svého druhu. Místo je považováno za pohřebiště, které plnilo zároveň astronomickou funkci.
Menhiry Ales Stenar.
S výjimkou krátkého úseku podél silnice se jede celou cestu po cyklostezce. Při pobřeží si nelze nevšimnout v pravidelných intervalech opuštěných betonových bunkrů. Krajině dominují pole a rovinaté pastviny, které často sahají až k moři. Poblíž Ales Stenar se krajina zvedá až pár desítek metrů nad moře a vlní téměř v toskánském stylu, plná pasoucího se dobytka, ovcí i koní. Trasa vede téměř výhradně rovinatým terénem, takže urazit 44 km na skládačce nedá velkou práci. Snad jen při cestě zpátky nás brzdí silnější protivítr.
Marina Kasaberga.
Po vydatné mořské koupeli a večeři připravené z Express Menu v našem domku na kolečkách míříme severněji k ostrovu Öland, vzdáleného od Ystadu zhruba 4 hodiny cesty. Část cesty jedeme vnitrozemím, kolem několika menších jezer (Hammarsjön, Ivösjön), kde se nám otevírá pohled do útrob švédských lesů s bohatým bylinným patrem v podobě kapradí a dalších travin připomínajících sametový koberec. Noc trávíme na aplikací označeném místě v zátoce s názvem Bruncvik. Je plná pestré vegetace i vodních ptáků. Cíp vybíhající ze zátoky do moře lemují majestátní staré duby, je tu napevno zabudovaný gril, lavičky, toaleta a ke koupání ideální dřevěné molo, sahající dál od břehu.
Zátoka Bruncvik.
Potkáváme pár místních, kteří sem míří za ranním osvěžením dokonce přímo v županu. S kýmkoli se dáte do řeči, rozumí i hovoří anglicky, přestože přízvuk je krátce řezaný a foneticky připomíná němčinu. S anglickými nápisy Švédové na turistických místech zbytečně neplýtvají. Texty jsou buď poměrně lapidární nebo rovnou odkáží na QR s podrobnostmi. S mluvenou angličtinou se ale se Švédy dorozumíte vždycky a snadno, i když obecně působí trochu rezervovaněji než Dánové. Poměrně často se na silnici setkáváme s vintage bouráky americké provenience, které nejčastěji řídí excentricky vyhlížející šedesátníci s delšími vlasy. Je vidět, že jde spíš o výletní jízdy s cílem trochu se blýsknout (a to doslova). Postupně zjišťujeme, že jde o tzv. raggare subkulturu, která má své kořeny v kontrakultuře mládeže konce 50. let 20. století. Dnes je spojována především s muži středního věku, kteří se rádi setkávají a předvádějí svá retro americká auta. A je potřeba říct, že je co předvádět. Taková auta na silnici prostě nepřehlédnete.
Vymazlený raggare setík.
Další zajímavostí, které si začnete všímat na švédských silnicích, kromě skutečnosti, že se tu jezdí velmi zvolna a opatrně, je, že zejména větší auta, včetně těch obytných tu řídí v 90 % případů ženy. Důvod tohoto jevu jsme nedopátrali, i když naše hypotézy byly různé, včetně těch, v nichž hraje nějakou roli fakt, že ve Švédsku nesmíte pít alkohol a kouřit na veřejnosti, ani v restauracích. Přes další, šest kilometrů dlouhý a tentokrát nezpoplatněný most, přejíždíme z pevninského města Kalmar na ostrov Öland. Čtvrtinu ostrova tu tvoří vápencová terasa Stora Alvaret, tzv. Velký Alvar. Vápencová planina ledovcového původu z dřívější doby ledové je přehlídkou barvité vegetace v podobě divokých bylin, včetně vzácných druhů.
"Tundra" Stora Alvaret.
Planina je přístupná z několika míst a můžete ji objevovat pěšky, v některých částech najdete i okruhy pro kolo. My se nejvíc pohybovali poblíž vesnice Kastlösa. Krajina je to úchvatná, často obývaná pasoucím se dobytkem, ovcemi nebo koňmi. Na osamělé megalitické památky natrefíte na Ölandu prakticky na každém kroku a snad v každé vesnici uvidíte malý větrný mlýn. Pouze s tím rozdílem, že v jižní části ostrova jsou tyto malé stavby převážně z obyčejných zašedlých prken, kdežto severněji působí o něco honosněji a jsou natřené načerveno. Moře v jižní části Ölandu je trochu zklamáním.
Břidlicové jižní pobřeží Ölandu.
Je často plné vyplavených páchnoucích řas, o to víc ale přeje nejrůznějším druhům ptactva i vášnivým ornitologům s pokročilým technickým vybavením, kteří dokáží pozorováním ptáků trávit celé dny. Nejdřív zkoušíme štěstí na jihozápadní straně ostrova, poblíž vesnice Albruna. Místo koupání objevíme ruiny hradu, břidlicový důl a muzeum těžby, včetně přírodní naučné stezky. Průzkum pláží na jihovýchodním pobřeží Ölandu vypadá podobně, rozhodneme se proto vyrazit do severních částí ostrova, které slibují zaručené možnosti koupání a přírodní rezervace Trollskogen (Trolí nebo možná přesněji Čarovný les) a Neptuni akrar (Neptunova pole). Míjíme město Borgholm s majestátním hradem, pláže kolem Djupviku, kde se můžete na kole vydat stezkami těsně podél pobřeží, a dál na sever, kde vám krajina opět začne ukazovat jinou tvář. Pastviny a zemědělská půda ustupují, planina se zakrslými stromy tu přechází v lesy a za nimi najdete ukryté romantické koupání na rozlehlých plážích.
Pláže v severním cípu ostrova byly jenom pro nás.
Rezervace Trollskogen (Čarovný les) v severním cípu ostrova návštěvníkovi opravdu učaruje. Je zároveň edukačním zařízením. Vstup je zdarma. Objevovat jej můžete opět jak na kole, tak pěšky a zvolit můžete hned několik tras podle náročnosti. Vzhledem k tomu, že jste prakticky na úrovni hladiny moře, o náročnosti vlastně nemůže být řeč. Mys, obklopený ze tří stran mořem, tu byl v dávných dobách předělen velkou kamennou zdí. Zbytky valu jsou patrné dodnes. Podle archeologů měly sakrální funkci a zeď tvořila pomyslný předěl od posvátného území, světem živých a mrtvých. Uvidíte tu stovky let staré duby, ale i zakrslé, pokroucené borovice, které musí čelit prudkým mořským větrům. Dřevěný vrak rybářského škuneru, který tu moře vyplavilo jedné rozbouřené zimní noci počátkem minulého století. Všech sedm členů posádky ztroskotání přežilo.
Vrak škuneru v rezervaci Trollskogen.
Mezi stromy zahlédnete i maják, tzv. Lange Erik, který je mladším bratříčkem jihoölandského Lange Jana. Na prahu Čarovného lesa je také konečná stanice úzkorozchodné železniční trati Böda Skogsjärnväg, která původně sloužila k přepravě dřeva. V lese pod Trollskogen najdeme i skvělý plac pro obytné auto, na dojezd na kole na divokou pláž. Les je tu přímo potažený kvetoucími koberci, které střídají zrající keře borůvčí a brusinek. Stop po hřebenech česáčů lesních plodů jsme si tu nevšimli.
Borůvkám a brusinkám se nedalo odolat.
Další den se přesouváme ze severovýchodního mysu do severozápadní špičky ostrova, do Neptuni åkrar (Neptunových polí). Unikátní krajina tvořená zvláštními kamenitými poli je plná vápencových fosilií. Blízkost Baltského moře a divoký zvrásněný reliéf pobřeží dal této části ostrova jméno římského boha moří, Neptuna. Na kamenité pláži najdete sice relativně řídkou, o to ale zajímavější flóru. Na pláži jižně od Neptuni åkrar se nachází vikingské pohřebiště nazývané Forgallaskeppet.
Neptunova pole.
Náš čas, vymezený pro letní dovolenou se krátí. Vracíme se do jižní části pevninského Švédska, kde v regionu Skåne poblíž vesnice Ravlunda omylem zabloudíme do prostoru vojenského cvičiště. Místo je používáno švédskou armádou pro vojenská cvičení, ale přístup do prostoru je omezen jen v době, kdy probíhají vojenská cvičení. Krajina je tu ovšem fascinující.
Švédské "Brdy".
Podél pobřeží přes přímořská městečka Kivik, Vik a Simrishamn s úchvatnou přímořskou krajinou a skvělým koupáním se vracíme postupně zpátky do Trelleborgu, kde se naloďujeme na trajekt společnosti Stena line do německého Rostocku. Kombinace kola a obytného vozu se osvědčila. Lze tak zkombinovat přesun na dlouhé i kratší vzdálenosti, zvlášť když jste omezeni časem. Nutno ale dodat, že na ta nejlepší místa se dostanete spíš na kole nebo dokonce jen pěšky. V tom má „bydlík“ své limity. Sice si vněm připadáte tak nějak víc v pohodlí a bezpečí, ale v divoké, nádherné přírodě působí místy trochu nepatřičně a v malých přímořských městečkách zase poněkud neohrabaně. Každopádně dobrodružstvím na velkých i malých kolečkách zdar! Určitě se vrátíme.